Martin Doleček: Dobývání Austrálie – drama v Korálovém moři

Po zařízení víza a zjištění formalit kolem lodi pro vstup do australských vod jsem z Nové Kaledonie vyplul koncem června. Mířil jsem do městečka Mackay, kde je i přihlašovací přístav. Je to asi 1 000 NM, 1 853 km Korálovým mořem s jeho slavnou Velkou korálovou bariérou. Předpokládaný příjezd byl za 10 dní.

Po třech dnech plavby v silném větru, okolo 30 uzlů ve velice rozbouřeném moři, mě v noci velká vlna vymrštila tak moc, že dopad lodi zpět na hladinu přerazil kormidlo. Je to jedna z nejhorších závad, co se může na lodi stát… Ztratil jsem nad lodí kontrolu, vítr a silný proud mě pomalu, ale jistě snášel do pasti stovek, možná tisíců, korálových útesů. Rychle jsem oznámil svou nehodu přes satelitní telefon, zajistil jsem si tel. čísla pro případ volání Mayday a uvažoval jsem, co budu dělat dál. Návrat byl nemožný a před sebou jsem měl jen samé překážky, a navíc ještě stále dalších 700 NM, (asi 1 200 km). Přišel čas improvizace a zachování klidu pro relativní bezpečnost. Vypadnout z lodi můžu jen jednou a moře by mě při své rozbouřeností rozhodně neušetřilo.

Potřeboval jsem prognózu průběhu počasí a hlavně stavu vln, abych měl okamžik na možnost pokusu výroby nějakého kormidla. Můj bratranec, Marek Zamazal, mi tedy z Čech aktivně posílal zprávy dvakrát denně s informacemi o počasí. Loď je omezená jak materiálem, tak nářadím. Využil jsem malého kormidla mého větrného pilota, na který jsem přišrouboval kus překližky, která byla původně můj schod do podpalubí. Vlny, silný vítr, nářadí a materiál se v lodi přesouvaly sem a tam, ale nebyl vůbec čas ztrácet čas. Musel jsem celou zadní konstrukci rozmontovat, vyvrtat několik děr do tvrdého nerezu kormidla, aniž bych za houpání nezlomil jediný 8 mm vrták, a pak opět nasadit zpět. Byl to adrenalinový úkol, když je člověk sám na lodi, tak je taková situace hodně nepříjemná a riskantní. Přišla navíc velká vlna ve chvíli, kdy jsem byl nahnutý blízko hladině a dotahoval šrouby. Tak silně udeřila do boku lodi, že jsem sice tak tak nevypadl, ale náraz mi nejspíš naštípl žebro.

Plavba se od té chvíle stala velice nepříjemnou a pomalou, i když se mi podařilo loď dostat pod kontrolu a opět řídit. Bolela mě půlka těla, rychlost maximálně 5 uzlů s maximálním denním průměrem 50 námořních mil. O několik dní později v rozbouřeném moři na provizorním kormidle mě zasáhla další zákeřná vlna. Alya dostala smyk ve velké rychlosti a provizorní kormidlo se ohnulo natolik, že se málem ulomilo. Měl jsem velký strach, protože už tak ta osa kormidla byla jednou opravovaná. Stále jsem byl připraven i v případě neúspěchu s lodí pokračovat až do cíle, nebo snad i kontaktovat záchranáře a loď tam nechat.

Kvůli několikadennímu zpoždění a podezření mých přátel z Holandska, kteří už dávno dopluli, se o mě začala zajímat Australská pobřežní stráž. Kontaktovali už i mého bratrance, jestli neví proč jsem ještě nedoplul. Ale díky komunikaci přes satelitní telefon, jsem je mohl uklidnit. I tak, dokud jsem s lodi nedoplul, Australská záchranná služba byla připravena zasáhnout… Korálové moře je velice nebezpečné a má rozlohu stovky námořních mil.

Čtrnáct dni jsem se silnou bolestí žebra musel ručně kormidlovat a být velice opatrný na každou zákeřnou vlnu. Navíc ohnutá osa provizorního kormidla nepříjemně kmitala a šlo ho těžce ovládat. Snažil jsem se pomocí kladek měnit polohu těla, abych si hruď namáhal co nejméně. Nikomu ztrátu kormidla nepřeji. Když jsem si chtěl odpočinout, nezbývalo než loď stočit proti vlnám a nechat ji proudem unášet. Vlny se navíc přibližováním ke kontinentu zvětšovaly a poškozená Alya čelila nebezpečí bočních vln okolo 5 a více metrů, které by ji mohly převrátit.

Po 18 dnech se mi podařilo s lodí domanévrovat, byl to vyčerpávající boj. „Customs“ (celníky) i záchranáře jsem osobně kontaktoval a upřesnil čas doplutí. Pohotovost k možné akci o záchranu lidského života byla odvolána. Dokonce i letadlo bylo nade mě vysláno, aby mě zkontrolovalo. Doplouvám v neděli pozdě v noci, 14. července, do přístavu Mackay. „Customs“ i emigrační na mě blikající, abych našel přihlašovací molo Q, jsou na mě velice příjemní, i karanténní pracovník mi nedělal žádné problémy, nechal si mě až na ráno bez dvojnásobného poplatku. Také se dozvídám, že se jim tu posledně ztratilo pár lidí, co nedopluli, a nikdo neví, kde jsou… I já už jsem ztratil pár přátel a speciálně tento rok je počasí bláznivé. Připadal jsem si, jako bych přijel mezi své přátele, co o mně měli strach. A já byl neskutečné rád, že jsem tam mou Alyi nemusel nechat.

A tak jsem opět přežil velice nebezpečné chvíle, i když tentokrát díky možnosti si zavolat o pomoc, šlo hlavně o loď. Další boj pokračoval, a to o záchranu mého projektu, vzhledem k nedostatku financí. Kam rychle s lodí, kde ji budu muset opravit, co se zpožděním, které mi díky této závadě vzniklo? Co s tím, že ani nemám dostatek peněz na výrobu nového kormidla? Odhadli mi to na několik tisíc dolarů a loď na to pojištěná vůbec není.

Proto jsem teď tady. Místní vlídní lidé mi pomohli najít levnější zázemí a postupně získávám možnost situaci řešit, hlavně i díky výstupu v rádiu ABC a taky jsem se začal shánět po možných Češích na Facebooku „Češi a Slováci v Austrálii“ a narazil jsem díky tomu na Australský sen, kde jsem si domluvil natáčet reportáž.

Loď je už nyní v bezpečí tady v přístavu, kam se dalo doplout pouze o půlnoci za velkého přílivu. Loď je na souši a já jsem obklopen skvělými lidmi, kormidlo se už pomalu ale jistě vyrábí. Mám možnost si pomoc jiných lidí odpracovat. Ale je pozdě pokračovat v plavbě dál tento rok. Peníze mi také docházejí a i díky mému reálnému pohledu na věc, jsem nucen odložit plavbu na příští rok. Odmítl jsem několik nabídek finanční pomoci z různých koutů světa, od přátel, co mě znají, lidí z Čech a dokonce i od místních. Nejde mi o život, ani o bezpečnost a navíc věřím, že to tak mělo být. Rozhodl jsem se tu loď nechat a  odletět do ČR, kde chci své příběhy prezentovat, vydělat více peněz, abych mohl všechny vzniklé závady odstranit a připravit loď… a hlavně vidět opět svou rodinu a přátele.

Než odletím, mám díky vystoupení v rádiu několik pozvání na výlety v okolí a jsem také pozván na významnou regatu. Spolupráce rádia stále pokračuje. Dokonce i Češka Blanka, žijící tu už několik let a její australský manžel Petr, mě díky vysílání našli a nabídli mi pomoc s pár věcmi okolo zajištění lodi.

Austrálie je pro mě jedna z nejúžasnějších zemí, které jsem kdy navštívil, a to nemyslím přírodními krásami, ale hlavně mentalitou lidí, bezpečností a mezilidskými vztahy, jejich přístupem ke mně jako k cizincovi, co tu ztroskotal…

Velké DÍKY všem, Kráse jachtingu, Sailing Clubu a všem dalším, kdo se podílel na pomoci při pořízení záchranné výbavy. Nyní ale odmítám jakoukoliv další finanční pomoc! Moc si toho vážím, ale nyní už nejde o ohrožení života, nebo o povinné záchranné prostředky. Každý, kdo by mi chtěl pomoci projekt udržet, může přijít na mé úplně nové projekce s názvem „Dobrodružství v Pacifiku“. Vřele přijímám pomoci pro zajištění míst a prostorů, kde by bylo možné vystoupit, či zajištění škol, kde by mohl být zájem o mé vystoupení.

S pozdravem KPT. Martin Doleček, MACKAY , AUSTRALIE, 15.8.2015

FOTOGALERIE ZDE