Načítání ...
| Domovská | Fotogalerie | Historie | Kontakt | Novinky | Odkazy | Projekce | Statistika | Video | Vzkazy |

Vlajka Vlajka Vlajka Vlajka

ce346296_25c7_4274_b9c6_d4409376225d.gif

http://www.kukabara.cz

Novinky:
 

Podpořte - ZACHRAŇTE ALII na Startovači
Zde najdete odkaz z podrobnostmi
Ztroskotání v Austráli v Praze
přednáška Martina Dolečka v Praze
Ztroskotání v Austrálii
Přednáška v Letohradě
Zázraky se dějí
Převzato z http://krasajachtingu.ifp-publishing.info/
Jak jsem ztroskotal
Převzato z http://krasajachtingu.ifp-publishing.info/
Pozvánka na přednášku
Poslední před návratem k lodi
Pozvánka na přednášku
přednáška s projekcí
Austrálie
Přidáno video a fotogtalerie, článek se připravuje
Nový Zéland /změna kurzu /plavba v bouři/Nová Kaledonie/
Příprava lodi na druhou půlku plavby kolem světa neměla konce..
AHOJ VŠEM
OSAMĚLÁ PLAVBA KOLEM SVĚTA V ROCE 2015 BUDE POKRAČOVAT
Pozvánka na přednášky
19.2. PRAHA, Hotel Fortuna, 20.2. ŽAMBERK
Pozvánka na přednášku
Premiera úvodního experimentálně cestopisného dokumentu Atlantic Ocean z projektu Death or ...
VELKÝ POZDRAV DO LETOHRADU
DOBYL JSEM NOVÝ ZÉLAND
Přes TAHITI ke království Tonga
- finanční krize dolehla a ovládá denně mé plavby
Markézy - ostrov Tahuata - útěk před domorodci
TUAMOTUS – FAKARAVA - KORÁLOVÉ LAGUNY
PACIFIK - OSTROVY MARKÉZY
Další pokračování plavby
GALAPAGY - 26.6.2014
EMERGENCY ZASTÁVKA
MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV
Jak už se říká: ´Kdo si počká, ten se dočká.´, i mně se v toto přísloví vyplatilo věřit...
Druhé Vánoce...
plavba kolem světa pokračuje…
Uvěznění v Karibiku
- Alya II má jiný motor aneb, cesta bez překážek nikam nevede…
Martinik 2013
Směr Panamský průplav… hurikánová sezóna se blíží…
Atlantic ocean 2013 - aktualizováno 24.2.2013
15. 1. 2013, Gran Canaria, Canary Islands ----- 13. 02. 2013 Marinique, Caribean
sea
PLAVBA KOLEM SVĚTA MUZE ZACIT
Přesne tri roky a jeden den…
Pár týdnů před velkou plavbou….Opět na ALYI II
Moc zdravím své příznivce mých svérázných výprav z Kanárských ostrovů přímo z paluby
Pozvání a rozloučení
Přednáška
MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV
Jak už se říká: ´Kdo si počká, ten se dočká.´, i mně se v toto přísloví vyplatilo věřit...
71c48243-68de-4cd1-9e15-12fb465285d3

MARTINIK – PANAMSKÝ PRŮPLAV

Jak už se říká: ´Kdo si počká, ten se dočká.´, i mně se v toto přísloví vyplatilo věřit. Mou plavbu dál jsem musel jak z důvodů technických, tak i finančních, o celý jeden rok pozastavit. Mým útočištěm a náhradním domovem s novými přáteli se stala zátoka v Le Marin na ostrově Martinik. Připlul jsem sem s mým kamarádem Pepou Prokopem po 35 dnech na Atlantiku z Kanárských ostrovů v půli února roku 2013.
Z důvodu určitého respektu k soukromí jiných lidí jsem se rozhodl nerozepisovat detailně  můj pobyt obklopený jak českou komunitou, tak i jinými cizinci. Pomáhali mi v přípravách dál, poskytovali různý druh prací a určitou možnost zázemí. Trávili jsme společně všechny svátky, jakožto Vánoce, Nový rok, mé 30. narozeniny, Velikonoce. Pomáhali mi řešit plno někdy až vážných problémů ohrožujících mou plavbu dál. ..…. Jen těžko na tyto chvíle zapomenu, jen těžko se vše, co se odehrálo, dá teď rychle vtěsnat na kus papíru…. Proto si přeji opravdu moc, aby každý, kdo ví, že mi tam jakýmkoliv způsobem pomohl - stál při mně  jako kamarád - aby se neurazil, že jsem se o něm třeba právě teď či jinde nezmínil,... MOC VÁM VŠEM VEŘEJNĚ DĚKUJI, MOC SI TOHO VÁŽÍM,… jen díky Vám, ale i mé věrné rodině doma a mým fanouškům, co nepřestali věřit, jsem teď mohl s pocitem mnohonásobně  větší připravenosti opět odhodit lana, napnout plachty a vyplout z bezpečného přístavu dál za mým snem… SÁM OKOLO SVĚTA… pod českou vlajkou s podomácku vyrobenou osmi metrovou plachetnicí ALYAII.
 Po mé větší rozlučovací akci, podniknuté na lodi Wega, na které jsem měl možnost jak po delší dobu přebývat, tak i pracovat, uplynulo už několik dní…. Zařídit vše pro klidné odplutí po takové době - dodělat všechny naslibované resty,... rozloučit se se všemi přáteli a na něco nezapomenout - nebylo vůbec, ale vůbec, jednoduché. Stále jsem měl ještě za úkol důkladné zajištění Wegy pro další hurikánovou sezónu, nakoupení potřebných potravin, obstarání zeleniny, vody, benzínu a zprovoznění veškeré výbavy od plachet po elektroniku na mojí Alyi.

VYPLOUVÁM ZE ZÁTOKY LE MARIN


21. 4. 2014
Velikonoční pondělí…. V tento den už jsem kotvil se svou lodí v hlavním kanálu v zátoce Le Marin…. Po mém levoboku česká plachetnice Domino s mými kamarádkami Kobrou a Tutu a jejich dvěmi malými dětmi. Pomáhaly mi posledních pár dní jak s nutnými pracemi, tak hlavně pokořit odjezdový stres a udržet stále dobrou náladu. Na mém pravoboku malá plachetnice Hipocampus - moji už dlouholetí přátelé z Polska, Nikolaj a Daga, kteří mají už svět obeplutý a už dvakrát mi pomáhali před delšími náročnými oceánskými plavbami na Kanárských ostrovech. Je krásné, jak se najednou vše sešlo. Já a můj nejvěrnější kamarád Čáp, jsme toto pondělní ráno zahájili vypráskáním palmovým listím naše holky a oslavili jsme Velikonoce…. Kraslice, vaječná pomazánka, rum, buchty, chlebíčky,... no, prostě vše, co k tomu patří. Odpoledne už však došlo k opravdovému poslednímu rozloučení a zvednutí mé kotvy.
Poslední společné památeční fotky, obejmutí a osobní poděkování…. Nikdo z nás neví kdy a hlavně jestli vůbec se ještě uvidime…. Je to zvláštní pocit…. Říkám vždy, že jedu vlastně jenom na otočku… kolem světa. Tahám řetěz s kotvou, s nastartovaným drnčícím  motorem, hlasitým  třepotáním velké české vlajky nad hlavou a s pískotem trubek okolních lodí si mě přebírá silný vítr a tlačí ven ze zátoky. …..AHOOOJ!
Přeplouvám teď tajně do nedalekého kotviště na Svaté Anně, kde je průzračně čistá voda. Je to ideální klidné místo k dočištění spodku lodi, poslední kontrole a nutnému odpočinku před nelehkou osamělou plavbou. Nikolaj a Daga sem přepluli také a já mohl od nich nadále a už v klidu čerpat důležité informace a poznatky…. Při čajíčku slazeném medem, upeklou buchtou od mých holek a při skvělé náladě jsme nastahovali počasí a větrné mapy. Vymysleli jsme co nejefektivnější a nejbezpečnější trasu pro mou loď směrem do Panamy…. Dobrá strategie je vždy to nejdůležitější, ...alespoň při každém začátku. Po uložení údajů do navigačních přístrojů a kontrole všech dokladů a jiných důležitostí, jdu konečně klidný s pocitem  připravenosti spát.

22. 4. 2014 Út, START SMĚR PANAMA, 1250 Nm


Je krásné úterní ráno, volám naposledy domů, loučím se a potvrzuji odplutí. Mí polští přátelé se probouzí už také, vyplouváme společně, i když každý úplně jinám, já na západ, oni na sever, aby se už brzy mohli přesunout opět do Evropy. Hlavním ranním cílem totiž bylo, udělat si navzájem fotky pod plachtami, kterých má každý vlastník lodi málo. Taháme vesele kotvy, vytahujeme plachty a ještě chvíli kroužíme nedaleko od břehu okolo sebe, aby naše záběry byly co nejúžasnější. Už v tuto chvíli se těšíme, až je uvidíme co nejdříve na svých e-mailech. Loučím se opět se silným ´AHOOJ´, nastavuji plachty, a mířím kurzem 270° - čistý západ… a věřím, že se zase brzy uvidíme.

PLÁN TRASY


A jako že všechny cesty vedou do Říma, tak i do Panamy. Měl jsem několik možností, jakým způsobem se tam dostat, podél pobřeží všech návětrných ostrůvků, kolem pobřeží Venezuely, či přes ABC ostrovy a dále podél Kolumbie…. Variant bylo několik, však ta poslední hlavně z časového hlediska zvítězila - přímo na Panamu. Můj záchytný bod při jakémkoliv větším problému s nutností zastavit, či neúnosném počasí, byl ostrov Aruba, který je na půlce trasy. Můj strategický plán byl držet se co nejdále od břehu a udržovat kurz přímo na západ, a pak mírně na jih. Na této trase jsou obrovské vlny, sever Kolumbie je známý hodně silnými větry vytvořenými vysokými pohořími. Není vůbec žádná novinka to, že se v těchto oblastech lodě překlápí, a nebo ztrácí své stěžně, zkrátka potkávají takové vlny, které po celou dobu plavby kolem světa už nikdy nespatří. Navigační program mi spočítal pravděpodonost 12ti dní plavby do cíle,… je to ale pouhá teorie.

DESET DNÍ V SILNÉM VĚTRU, VELKÝCH VLNÁCH A PROVOZU VELKÝCH LODÍ


Pluji sám, snažím se udržovat spíše bezpečnou a stabilní rychlost okolo 6 uzlů.... Bylo ale po úplňku a vítr rychlosti okolo 20ti až 30ti uzlů mě hnal přímo do cíle někdy rychlostí 9ti uzlů. Měl jsem stále co dělat abych udržel loď v klidu a v kurzu…. Střídání prvního a druhého refu bylo na denním pořádku.... Nejtěžší je si zvyknout z klidného přístavu opět na to, že vše si hledá své místo…. Okolo vás se pohybují gigantické vlny, které někdy dokáží tak silně prásknout do celé lodi, že když se v tu chvíli nedržíte nebo nejste přivázaní, vymrští vás to lehce z lodi pryč… a vy jí můžete možná tak zamávat. Vaření, spánek,... vše je v teď úplně jinak…. Má strategie na tento druh divočejších plaveb je spát opravdu jak jen to trošku jde, a vařit větší porce jídla, které se později už jen ohřívají.
Na této trase je ale jiné mnohem větší nebezpečí než větrné počasí, velké vlny a silné proudy.... Pohybuje se tu plno velkých lodí, které putují jak mezi kontinenty a karibskými ostrovy, tak i směrem do Panamského průplavu…. Jako osamělý mořeplavec s malou lodí musím těmto lodím jak dát přednost, tak je hlavně nepřehlednout. Plují rychlostí okolo 40ti až 50ti uzlů, tzn. že během půl hodiny se mohou objevit přímo proti mně, aniž bych je zpozoroval nebo oni mě.
O těchto všech situacích, co se mohou stát, už dávno vím, a tak člověk není tak překvapený. Než jsem odplouval, navštívil jsem poslední nedělní bleší trh, kde jsem zahlédl monitor RADAR AIS. Je to zařízení, o kterém jsem už dlouho snil. Monitor zobrazuje všechny velké lodě, které mají AIS aktivní. Dnes nejen kontejneroví obříci, kteří to mají povinné, ale čím dál víc i menší lodě nebo plachetnice jsou jím vybavené…. Neváhal jsem a po usmlouvání ceny si toto zařízení pořídil…. I když nikdo mou loď tímto zařízením nevidí, v kajutě se mi ozývají alarmy... a já si připadám jako někde v ponorce. Dozvídám se už dávno před tím, než bych něco vůbec mohl vidět, že se na mě něco řítí, nebo někomu křižuji cestu…. Loď s tou a tou rychlostí, jménem, kurzem. Je to úžasná pomůcka, která mě sice nemůže uchránit před vším, co se kolem mě plaví, jako jsou různé jiné lodě, velryby či nepotopené kontejnery, s kterými můžu přijít do kolize, ale hodně mi pomáhá a ulehčuje osamělou plavbu. A díky tomu, že vidím jména těchto aktivních lodí, není vůbec těžké je přímo kontaktovat vysílačkou VHF při nutném zjištění počasí, nebo při problémech.… Moc doporučuji.
Plavba mi trvala deset dní. Alya byla několikrát celým čumákem nebo okny pod vodou,… ale vedla si skvěle…. Žádné velké závady, pouze zlomené prodloužení autopilota v temných nočních hodinách ve velkých vlnách…. V tu chvíli mi pomohl příbor, spíše vidlička jako dlaha, izolepa a dvě sponky…. Ale že to byl opravdu rachot a mega náklon, když povolí kormidlo, to teda jo.
Nebudu tu už svými zážitky více strašit rodinu,... děkuji za pochopení.

2. 5. 2014 Pá, PANAMA, KOTVIŠTĚ PORTOBELO


Toto kotviště jsem měl už dlouho vytipované, hlavně z důvodu toho, že je prostorné a já určitě, jak už se znám, dopluji opět v noci za minimální viditelnosti,… a taky že jo. Doplul jsem včera přesně po západu…. Vytahuji člun a nafukuji ho mým fukárem na postele, úžasné…. Za deset minut mohu veslovat na břeh…. Vyvěsil jsem žlutou vlajku Q.... hned od prvních sousedů se dozvídám, že Port Kapitan tu dva až tři dny není.... Jdu tedy alespoň vyhledat imigrační kancelář…. Zastavil jsem na molu a hned mě bylo požádáno místními o jeden dolar za stání,… popošel jsem dále s mým odpadkovým košem a byl jsem požádán o další dolar pro zneškodnění odpadků…. ´Tak to začíná dobře.´ jsem si říkal.
Padl na mě ale divný pocit úzkosti…. Jdu ulicemi a vidím tu špínu a chudobu, všude hladoví psi a kočky, a snad vedle každého příbytku popel, kde se palily odpadky.... Nevím v tu chvíli jakou ulicí mám jít, abych tam vůbec došel…. Panama je známá velkou kriminalitou, hlavně v nočních hodinách a já zas tak daleko od Colonu nejsem. Měl jsem svou tašku plnou dokladů s počítačem a opravdu jsem se necítil.
Zeptal jsem se, kde mohu najít imigrační kancelář…. Nejhezčí velká zelená budova ve městečku…. Rychle jsem tam zahučel, celý štastný, že mě po cestě nepřepadli…. Tam  však zjištuji, že mluví pouze španělsky, a tak jim musím těžce vysvětlovat, kde se vůbec nachází Česká Republika, a že dnes už v EU razítka do pasu nedávají, a jak jsem se tam dostal. Vše na štěstí dobře dopadlo. Dokonce i kapitanát s kapitánem, co tu není, je na tomto místě. Nechávám jim okopírované dokumenty.... Konečně jsem tu alespoň i já legálně, jen se ještě adaptovat do místních chudých poměrů... a v úterý na kapitanát znovu.
 Městečko to bylo ale opravdu zajímavé,… muzeum, staré hradby s děly, trávník, kde hráli místní fotbal, uličky, kde se opravují auta, u toho další pere prádlo, okolo běhají slepice a děti,… no, a plno indiánů, kteří si tu dlabají kanoe. Z důvodu hodnotných věcí v mé tašce a orig. dokladů se raději vracím na loď a jdu zjistit více podrobností o tom, kam jsem to vlastně vplul a nechávám průzkum na příště. Po cestě potkávám malé Fiat Punto s otevřenými zadními dveřmi…. Bylo plné reproduktorů s obrovským zesilovačem a na plné pecky puštěnou muzikou,… užasné.... Horší to, že bylo obšlapováno opravdu divnými chlapíky omotanými zlatými řetězy vypadajícími jako praví gangsteři.... Nevěděl jsem, kam mám skočit,… či se otočit, když mě zpozorovali.... Jeden z nich však vytáhl mikrofón a začal zpívat…. Tak jsem si trošku oddychl, že to jsou asi jen místní pošuci, pozdravil jsem je, pochvalil jim aparaturu, jeho falešný hlas a mazal jsem dál…. Člun jsem našel,… a dokonce můj placený hlídač tam byl také.

ORGANIZACE PROPLUTÍ PRŮPLAVEM


Dal jsem se do řeči s mými opravdu sympatickými sousedy.... Adam a Hana z Australie…. Mají tu také menší loď, 9,5 metrovou, kterou koupili v Kanadě a teď poplují kanálem do Austrálie.... Oni na kapitána čekali prý měsíc, že se mu pouze nechce pracovat, ale určitě ať nemám strach…. Vyptávám se co a jak kolem tohoto městečka…. Zjišťuji, že se tu moc nevraždí, také v noci se tu dá chodit, je tu spíš více drog a místní lidé nechtějí problémy, jen zrovna nedávno tu zastřelili dva policisty.... Nevím, jestli mě to mělo uklidnit, ale každopádně jsem se tam později začal pohybovat jen opravdu na lehko.
S mými sousedy jsem ale začal řešit další hodně vážnou etapu mé výpravy, průjezd průplavem…. Jsou tu už déle, a tak měli plno času si zjistit jak si vše zařídit sami, aniž by platili drahého agenta…. Právě teď, když jsem tu, dostali termín k proplutí a potřebovali by posledního člena posádky k držení lan.
Každý kapitán lodi, velikosti třeba i té mé, musí mít další čtyři lidi jako pomocníky…. Když tolik lidí nemá, musí si někoho zaplatit…. Udělal jsem tedy s nimi dohodu, že když mi řeknou a poradí jak si zařídit také papíry k proplutí, aniž bych potřeboval agenta, popluji s nimi jako pomocník ZADARMO... a budu více vědět do čeho že se to s Alyi vrhám.… Skvělý nápad, hned jsme si na to plácli a spokojenost byla na obouch stranách.
Problém byl pouze v tom, že musejí odplout už v úterý brzo ráno a já jsem v tu dobu měl domluvený sraz na místním kapitanátu, aby mi přihlásili loď.

5. 5. 2014 Po, Portobelo


Dnes je velký den, díky pevnému slovu Adama jdeme do městečka odesílat první protokol a žádost k proplavení Panamským průplavem s mou Alyí. Jsem od něj seznámen se všemi procedůrami, co k tomu patří…. Po pravdě, už jsem dlouho neviděl tolik papírů pohromadě, ale když tvrdí, že to zvládnu, tak proč ne, šetřit opravdu musím a bude to dobrá zkušenost.… Adam mi ukazuje zároveň, kde sehnat od místních domorodců led, kde je levné pivo, kde dobře nakupovat a obchůdek Davida,… zamřížovanou garáž plnou starších věcí na loď,… úžasné doupě…. Zůstávám ještě ve městečku déle a navštěvuji velký kostel známý tím, že je zde  Jezus Christus černé pleti…. Už se tu cítím více bezpečně… a mám pocit, že si mě už i místní očuchali, hlavně i proto, že mě viděli s Adamem, který už je tu déle bez problémů.
Stále jsem měl špinavé svědomí v tom, že zítra mám sraz na přihlášení mé lodi a já tu vlastně nebudu…. Šel jsem na imigrační se omluvit…. Bylo kolem druhé odpoledne.... Přede dveřmi vojenské auto…. Jdu dovnitř a tam tři ozbrojenci na sedadlech, v pozadí tři úřednice s hlavami na stole, co tvrdě spaly.... Začal jsem šeptat a rozhodl se je kvůli takové blbosti nerušit a zkusit přijít před zavíračkou. Jeden ozbrojenec mi to odtakal…. O tři hodiny později jsem se tam opět objevil, slečny dorůžova vyspinkané.... Horší bylo to, že asi ani nepochopily, co jsem po nich chtěl, ale odtakaly mi to…. Vracím se na loď a překotvuji blíže na oko jedné lodi, na které je jakýsi Filip z Francie, co tu je už dlouho, a co mi na loď za flašku vína po dobu mé nepřítomnosti dohlédne…. Mohu už tedy alespoň trošku s klidným svědomím pomoci Adamovi.

6. 5. 2014 Út, Pomoc při proplutí, DEN 1.


Ráno pro mě přijíždí Adam se slovy: "Hej, Martine,… ty jsi tak známý.… My máme dva další pomocníky a oni tě znají."… To je tak úžasné. Bylo to pro mě milé překvapení…. Dovezl mě na loď a tam byli moji dva přátelé Axel a JB, které znám z Martiniku…. Byla skvělá parta, mohli jsme vyrazit…. Bylo to stále pět hodin jižně na vyhrazené kotviště před kanálem za velkou kamennou hrází…. Cestou povídáme, je skvělá nálada a hodujeme…. Axel a JB se mě ptají na novinky z Le Marin a já se ptám na jejich už půl roční pobyt zde v Panamě.... Vyprávěli mi jak narazili s lodí na korálový útes a celá indiánská vesnice, někde na ostovech Sant Blas, jim pomáhala loď zachránit…. Měsíc žili přímo mezi domorodci než svou loď provizorně opravili.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme na vyhrazeném místě.... Zjistili jsme, že piloti, kteří nám budou říkat, co máme dělat, přijedou později.... Taky že ano.... Vážeme zatím pneumatiky a rovnáme si naše čtyři čtyřicetimetrová lana,... další dvě plachetnice, zakotvené kolem nás, dělají to samé.
Asi ve čtyři hodiny odpoledne přijeli piloti velkými loděmi. Skočili na palubu každé z lodí a začali nás hnát a hrotit.... Taháme rychle kotvu a směřujeme k prvním třem plavebním komorám, které jsou těsně za sebou…. Před námi je velká kontejnerová loď.
Svazujeme se těsně před vplutím do komory dohromady s ostatními dvěma plachetnicemi s tím, že ta největší zůstala uprostřed a přes nás dvě menší se v komoře držela…. Vše proběhlo celkem bez potíží. I když i jednou se stalo, že personál házející malá lana s tzv. opicí, která se přiváže na uzel velkého lana k následnému podání k velkému vazáku, ho několikrát upustil.... V komorách jsou obrovské proudy a je to opravdu velký zážitek…. A že nás tam bylo hodně,… týmová práce tam je opravdu potřeba…. Každý má co dělat.
Dnes jsme zdolali první tři komory a přejeli na velkou boj na Gatunské jezero, kde jsme se všichni uvázali. Náš pilot je odvezen domů a my pokračujeme dále v pěkném rozhovoru, slavíme vítězství, jíme výborné lazaně,... v dáli řvou opice a voda je údajně plná krokodýlů.… V noci vážně přemýšlím, jak jen to zvládnu já s malinkou Alyí,... kde budou všichni spát,... a co jim vůbec budu vařit.

7. 5. 2014 St, Pomoc při proplutí, DEN 2.


Je asi osm ráno, přijíždí další noví piloti,… opět hrotiví, a tak se rychle odvazujeme…. Čeká nás asi šest hodin plavby celým jezerem…. Vše probíhá v pohodě, jsme sice nejpomalejší, ale naši kolegové s velkou lodí měli problém už v půlce s motorem a museli hodit kotvu…. Adam jako kapitán si povídá s naším novým pobožným pilotem nejen o Bibli a jejích částech,... ale také o legalizaci sňatku gayů.
Blížíme se k místu dalších komor a Hana a Axel nám připravili výborné kuře na kari, všichni si moc pochutnáváme…. Po cestě bylo několik velkých remorkérů, které přitlačovaly velké kontejnerové lodě ke břehu…. Několikrát to s námi opravdu tancovalo a silný proud s námi mlel na všechny strany.... Spustili jsme se třemi posledními komorami,... a velký Pacifik byl před námi. Je to krásný pocit,… jiný vzduch, všude Pelikáni, pro nás všechny to bylo určité vítězství…. Legalizace sňatku se sice nevyřešila, ale vypluli jsme odtamtud jako ucelená parta přátel, co něco dokázala…. V tu chvíli, kdy jsme se rozhodli zatleskat si, se z motorového prostoru ozval divný zvuk…. Adam rychle otevřel poklop, všude tryskala voda…. V závěsu jsme měli obrovskou kontejnerovou loď, která se nás chystala míjet....
Rychle vytahujeme plachtu, abychom měli v proudu stále rychlost a mohli manévrovat, kdyby se motor zastavil, hodí nás to pod ní…. Adam rozhazovaním rukou v gejzíru tryskající vody, aby vůbec něco viděl, nedokázal rozpoznat odkud voda teče…. Zavřeli jsme proto poklop a rychle pumpovali vodu…. I náš pilot se v jednu chvíli ujmul nutného pumpování…. Velká kontejnerovka projela a najednou nebylo co pumpovat…. Otevíráme poklop,… motor stále běží, vše je zasolené,... není poznat odkud voda přišla, ale už neteče…. Loučíme se s pilotem, přejíždíme na nedaleké kotviště před Panama City.... Já se loučím také a rychle směřuji na taxi a autobus…. Po opravdu děsivé noční jízdě s šíleným řidičem autobusu s muzikou na plný kule, kdy při každé zastávce musím vyskočit a udělat místo vystupujícím a zase za jízdy naskočit, jsem byl rád, že jsem živ a zdráv,… žádná pouťová atrakce, kterou jsem kdy navštívil, se s tím nedá srovnat.

8. 5. 2014 Čt, úřední den, město Colon


Běžel jsem na kapitanát se přihlásit a omluvit.... Tam už na mě čekali a na štěstí pan kapitán zrovna pracoval,… byl teda s holkama venku na zápraží, ale alespoň ne daleko…. Mohl jsem dovyplnit a podepsat potřebné papíry…. Tím to ale všechno teprve začalo, poslali mě do města Colon, kde musím zaplatit potřebnou Cruising permici a další poplatky…. Loď mám stále hlídanou, a tak jsem šel rovnou na autobus do pověstného města plného kriminality a špíny.
Autobusy jezdí přes den mnohem klidněji, tak jsem si užíval i místní krajinu plnou odpadků…. Místo úřadu se nacházelo nedaleko od autobusového nádraží,… všude opravdu špína a divoké ulice,… zamřížované obchody s uzbrojenou ochrankou jako někde za války…. Budovu nacházím hned na podruhé.
V třetím patře budovy vyplňuji opět plno papírů.... Nastal však velký problém…. Milá úřednice staršího věku neměla co vyplnit do kolonky volací znak mého rádia…. Zkoušela, jestli ho ze mě nevytáhne, nebo jestli si ho třeba nechci vymyslet…. Na štěstí se do mě prý zamilovala, tak i to volací číslo se svými kolegy, opsané z jiného papíru, pro mě našli…. V myšlence, že už to bude stačit, jsem se opět mýlil, protože pro to, abych měl papíry v ruce, musím prý přijít až druhý den, že se jim dnes už nechce pracovat.... Co jsem jim mohl říci? Když už mi našli i to volací číslo…. Poděkoval jsem mnohokrát, a že zkusím přijet znovu.
Kupuju si ještě místní telefon se simkou pro nutnou komunikaci a vracím se raději rychle, dokud je ještě světlo, zpět do mého dnes už pro mě krásného městečka Portobelo.… Na nádraží mě ještě obtěžoval jeden opravdu socák, kterej byl dotčenej, když zjistil, že jsem si koupil holé hranolky bez masíčka…. Při návratu jdu ještě na internet do místního baru a jen  s hrůzou zjišťuju, že už zítra mám na půl osmou domluvenou kontrolu a měření mé lodi k proplavení kanálem…. Toto měření se však provádí na stejném vyhrazeném místě, jako je i start, tzn. 25 Nm, pět hodin plavby za velkou hráz…. Znamenalo to pro mě vyrazit nejpozději ve dvě hodiny ráno…. Předávám flašku vína za hlídání lodi a jdu alespoň na pár hodin spát.

9. 5. 2014 Pá, TECH. KONTROLA LODI PRO PROPLUTÍ KANÁLEM


Doplul jsem akorát za svítání a přesně v půl osmé jsem byl s lodí ve vyhrazeném kotvišti…. Byla tu ještě jiná loď, a tak jsem nijak nehrotil, protože už vím, že tu chodí všichni všude  pozdě…. Za hodinu jsem zjistil, že oni vůbec na nikoho nečekají, jen jim nechladí motor…. V devět hodin se ale ukázala velká pilotní loď vedle mě, na palubě připravený kontrolor ve vestičce…. Problém byl, že se báli k mé lodi přiblížit, aby mi ji nesešrotovali a on se zjevně bál přeskočit…. Přidal jsem fendry, oddělal panel, aby měl více místa…. Ani napodruhé se to nepodařilo…. Měl ale asi více práce, protože se vzdálili, stále někam volal, a pak jen se slovy, že se vrátí, zase zmizeli.
Padla na mě únava, tak jsem si narychlo otevřel tuňákovou konzervu, k tomu krekry a usnul…. V půl jedné odpoledne na mě začal někdo volat a pískat.... Byli zpět…. Rychle naskočil ke mně na loď…. Bylo zrovna opravdu teplo a v mé malé lodi to není nic příjemného…. Myslím, že byl rád, že jsem ho někde nenaháněl…. Vyřídil vše během pěti minut…. Změřili jsme spolu celkovou délku lodi, všechny papíry byly promáchané potem…. Myslím, že si ani nevšiml, že mám závěsný motor…. Hlavní bylo tvrdit max. rychlost 5 uzlů…. Na otázku, jestli mám záchod a mohu mu ho ukázat, jsem otevřel dvířka, kde mám nyní skladiště svého nářadí až ke stropu, hluboko tam někde jsem mu prstem ukázal, že tam opravdu je, jen tam musím trošku uklidit a na to mám přeci čas.... Kontrolor se mi spotil ještě víc a já byl rád, že ho na mé lodi nekleplo, a že na štěstí na záchod nepotřeboval…. Ještě dalekohled, osvětlení a trubka do mlhy,… nechal mi tu horu papírů, poděkoval a byl pryč…. Vypadá to, že jsem prošel, a tak zvedám kotvu a směřuju s lodí přímo do Colonu.
Rozhodl jsem se proces nezdržovat a s kupou papírů jít vyřídit další následující úřady přímo v Colonu.… Nejdříve jsem vzal taxi a jel zaplatit průjezd kanálem…. Za mou loď to bylo 1 890 US s tím, že 890 US je vratný deposit. Musíte jít přímo do udané banky a zaplatit hotově.… Vše se podařilo, následoval opět úřad, kde jsem byl už včera…. Zde se ale opět vše protáhlo. Má milá úřednice měla další problém v systému…. V databázi měli stále pouze Československo a v kolonce vlajka pouze Croatia, čekal jsem tedy více jak hodinu, než změní systém na centrále…. Vše se ale nakonec podařilo, se zaplacením dalších 100 US jsem měl daších mnoho krásných papírů plných razítek a tentokrát Cruising permici.... Vracím se na loď a už po šesté hodině volám na domluvení termínu průjezdu…. Nakonec jsem si ještě mohl  vybrat, a tak jsem si řekl úterý…. Odsouhlasili a já teď musím rychle přemýšlet koho si vezmu za pomocníky, a kde do té doby přečkám.

10. 5. 2014 So, SHELTER BAY MARINA


Po neklidné noci před městem Colon i kvůli už brzkému průjezdu kanálem, jsem se rozhodl, zavítat přímo do nedaleké luxusní maríny SHELTER BAY…. Byl to opět dobrý tah.... Po zaplacení 100 US na tři noci jsem dostal krásné klidné místo vzadu mezi jinými jachtaři. Konečně jsem se začal cítit trošku bezpečně, v klidu a navíc tu šel internet…. Neodolal jsem místnímu bazénu a vířivce a zároveň úžasnému grilování…. Na večerní hodiny si domlouvám schůzku s místním Agentem TITO kvůli půjčení lan a pneumatik…. Obvolávám své přátele Axel, JB a ADAMA, jestli by mi pomohli proplavit se kanálem,... vše jde podle plánu…. Večer potkávám nové tváře a přátele, kteří už tu jsou déle, nebo se někam plaví.

11. 5. 2014 Ne,
SHELTER BAY MARINA

Celý den jsem věnoval mytí a úklidu lodě, třídění nádobí, praní, vyklízení záchodu…. Užívám si teď sprchy a na svůj Ipad stahuju mapy jižního Pacifiku vždy když jsem na pivu…. Dostávám konečně zprávy od mých přátel, že dorazí mi pomoci a mají dalšího kamaráda…. Mám tedy už všechny čtyři lidi. Radši totiž něco zaplatím mým přátelům, když jim to nemám už jak vrátit, než cizím lidem. Navíc mou loď už viděli, trošku ji znají a Axel mi pomůže uvařit něco určitě chutnějšího, než bych dělal já.

12. 5. 2014 Po, KAPITANÁT, VÍZA, COLON


Dnes byl opět den úřední…. Šel jsem se zeptat na další pokračování mé papírové sbírky před průjezdem kanálu…. Jelikož zde jsem déle jak tři dny, musím platit víza.… Proto musím udělat opět odhlášku a přihlášku mé lodi za 80 US na místním kapitanátu, a potom taxikem opět do COLONU…. Podobné papíry řešil i David z Havajských ostrovů, a tak bereme taxi dohromady, a tím vzájemně šetříme.... Dojeli jsme na imigrační úřad, kde jsme zjistili, že nefunguje elektřina…. Pro víza zde v Panamě musíte mít dvě barevné fotografie a bez nich, jak jsme zjistili, to opravdu neudělají.... Čekali jsme tedy asi hodinu na zprovoznění, následovalo vyplnění opět desítky papírů, sejmutí otisku palce a samozřejmě, že dalších 105 US…. Už toho placení mám opravdu dost a papírů mám taky dost.... Ale s tím, že průjezd Panamou bude drahá záležitost jsem počítal, a tak musím být rád, že se sunu vpřed, a to celkem rychleji, než bych čekal.
David mi pomáhá s nákupem jídla a pití pro můj zítřejší přejezd a stal se mým kamarádem…. Přijeli jsme zpět do maríny a já si mohl nechat v jeho ledničkách jídlo. Po šesté hodině opět volám na centrálu kanálu kvůli upřesnění hodiny, kdy mám být na místě startu… v 15:00… informuju okamžitě mou zítřejší posádku a jdu s Davidem a mými sousedy na pivo.

13. 5. 2014, PRŮJEZD PANAMSKÝM PRŮPLAVEM, DEN 1.


V příručce maríny píší: ´Pozor na krokodýly... a neodhazujte jídlo do vody, ať je nepřilákáte…´. I to byl důvod, proč jsem nechal čistění spodku lodi až na dnes ráno…. Přeci se nenechám sežrat, když už mám předplaceno.... Poprosil jsem mé milé sousedy, aby mi koukli okolo až budu ve vodě, a tak vše proběhlo v klidu.... Už kolem jedenácté hodiny dorazili moji tři pomocníci Axel, JB a Manuel. Hned po nich kolečko se čtyřmi dlouhými lany a šest pneumatik obalených fóliemi.... Vše se zdálo naprosto vypočítané a podle plánu…. Nakupujeme ovoce a led, odhlašuji se z maríny.... Adam je však stále ještě někde na cestě…. Volal jsem mu, prý vše stíhá a má pod kontrolou…. Navázali jsme zatím odrazníky, ubytoval jsem mé pomocníky, zašel jsem se rozloučit s Davidem a převzal jsem si chlazené potraviny.
Kolem půl druhé jsem už začal být opravdu nervózní, kde ten Adam je...? Jedna z lodí, co se má dnes proplavovat s námi už vyplula, protože jí řekli ve dvě hodiny, a my jsme stále bez jednoho člověka…. Volám mu a s hrůzou zjišťuju, že hledá autobus někde v Colonu, který sem jezdí dvakrát za den…. Je to navíc hodina od cesty.... Říkám mu ať vezme okamžitě co nejrychlejší taxi…. Minuty utíkaly tak rychle.... Přestávalo být reálné být včas na startovním místě.... Po rychlé dohodě s mou posádkou jsem musel rychle najít varianty…. Najít okamžitě někoho jiného, nebo vyplout a nechat Adama přivést nějakým rychlým člunem.… Byla to blesková akce…. Po celé maríně se rozhodili sítě…. V sázce bylo 900 US za deposit a čas jiných lidí… a plno komplikací by vzniklo.
V maríně jsem si všiml lodě Kafeoli…. Asi před pěti lety mi můj kamarád Zhan Marko psal z Itálie, když jsem stál na Kanárských ostrovech, že jestli je někde potkám, ať je určitě pozdravuju a kdybych něco potřeboval, ať se na ně obrátím a řeknu jim, že ho znám…. Dnes přišel ten čas…. Běžím přímo k této lodi,… mezitím mi už volá Adam, že má na cestě sklopený most a nemohou pokračovat, říkám ať to otočí…. Klepu na loď,… vykoukl na mě mladej kudrnáč.... Rychle jsem mu vysvětlil situaci takovým způsobem, že vlastně ani nedostal šanci říct NE,… řekl dobrovolně ANO,... za pět minut už byl na palubě. Málem jsme ho i nesli, byl to jako můj anděl dne…. Vyrazili jsme plnou parou vpřed,… a celá zalarmovaná marína nám fandila.
Pro rychlejší jízdu jsme vytáhli přední plachtu a museli loď vyvažovat.... Už jsem slyšel  jméno své lodi ve vysílačce a to, jak se marína zastává a ohlašuje, že tam budem co by dup…. a dokonce jsem měl v závěsu nakonec i ten rychlý člun s Davidem z Honululu.
Pluli jsme přímo a ja už viděl, jak nám pilotní člun jede naproti…. Bylo to úžasné, že dokázali tak dlouho počkat, když zrovna dneska na potvoru přijeli přesně…. Rychle k nám přeskočil pilot,... já se mnohokrát omlouval a představil mu mou nejúžasnější posádku…. Mířili jsme přímo ke komorám a začali domlouvat způsob proplavení s druhou plachetnicí plavební komorou.
Ovšem problém nastal ve chvíli, kdy si můj pilot všiml malých vazáků mé Alye a řekl: "NE". Zeptal jsem se znovu, jestli dobře rozumím a prostě řekl opět: "NE, otáčíme."…. V tu chvíli se ve mně opět probudil duch nekompromisního bojovníka, kdy slovo NE v tuto chvíli pro mě neexistuje…. Změnil jsem tvář, protože tentokrát se dotknul Alye…. Nemohl jsem mu říct, že o ní ví hovno co vydrží, stejně by mi nerozuměl. Ale natlačil jsem mu opravdu natvrdo do hlavy, jak tuto loď znám, a že přede všemi garantuji, že to Alya vydrží,… řekl tedy také "ANO".... NIKDY nezapomenu na ty pohledy posádky, která tomu neveřila, že se mi ho podaří přesvědčit…. To byli tedy už dva trošku ze mě vyšokovaní lidé, Felix a teď už i pilot.... Plujeme ale dál a to je hlavní.
Přivázali jsme se dohromady s druhou lodí a jdem na první komoru…. Držíme pozici středu komory a Felix, můj anděl, váže lano kolem vazáku.... Po chvíli ale přišla obrovská škuba…. Přiznám se, že i já jsem si myslel, že nám uletěl vazák…. Felix to ale pouze špatně zajistil a na štěstí se nic nestalo…. Další dvě komory, a zanedlouho jsme byli na bojce na Gatunském jezeře a náš pilot byl nakonec usměvavý a kamarádský chlap.
Dnes večer bylo opravdu co oslavovat…. Felixovi jsem mohl v klidu vysvětlit přes koho že je to vlastně znám.… On mi zase mohl v klidu vysvětlit, že to bude kamarád asi jeho tatínka.… Vařili jsme špagety, pili pivo, víno, rum a panovala skvělá kamarádská nálada. I s našimi sousedy, co proplouvali s námi…. Večer byl trošku nepříjemný, protože Manuel původem z Panamy se rozhodl, že bude spát venku jako já, a tak jsme spolu pěkně promokli.

14. 5. 2014, PRŮJEZD PANAMSKÝM PRŮPLAVEM, DEN 2.


Dnes ráno jsme si opravdu všichni mysleli, že budeme moci déle spát…. Ptal jsem se ještě včera pilota a on řekl, že mozná v šest ráno, možná v deset ráno…. Já jsem pořádně nespal.… v šest ráno byla nejen na mé lodi, ale i u sousedů, půlnoc. Alya byla zašněrovaná a zakrytá plachtami ze všech stran.... Všude plechovky od piva a jiný nepořádek…. Vykukuju ven a teď jsem opravdu myslel, že je to jen zlej sen…. Šest hodin a pět minut a k nám se řítila pilotní loď s novými piloty…. Tak to byl opravdu budíček…. Už z dálky troubili.... Dostat během chvíle lodě do provozu to byl nelehký úkol…. Co bylo ale překvapivé, že naším pilotem se stal chlap, který se se mnou už plavil úplně poprvé, když jsem pomáhal Adamovi a Haně.... Ptal jsem se ho tam, jestli plul někdy na menší lodi než je má, se závěsným motorem a on mi tam řekl, že ne, ale třeba, že to bude poprvé…. Všiml si mě prý v papírech, tak to vzal. 
Má posádka se postupně probírala,... naházeli jsme vše dovnitř a kdo chtěl, mohl ještě dospat. Celou dobu jsem měl starost, jestli mi vydrží motor…. Přeci jen ho nemám dlouho a už jsem s ním měl velké problémy, nejdříve řídící jednotka, potom mi přestal chladit. Nikdy jsem ho ani tak dlouho jako tady v průplavu nastartovaný neměl. A tak bylo úžasné, že za celou tuto plavbu mi nezhasl ani jednou a i když jsem nahlásil rychlost 5 uzlů, nebyl problém tomu přidat…. Na palubě zavládla opět skvělá a kamarádská nálada…. Náš pilot se po cestě bavil a smál a my ho krmili a rozmazlovali. Dokonce se odvážil zkusit i můj micro záchod, ale pak hned bylo znát, že začal pít méně coly, jen aby tam už nemusel…. Dali jsme si výborný oběd před posledními komorami a už jsme se těšili, jak to bude brzy vše za námi.
Poslední komora nám ale ukázala, že to opravdu není žádná sranda…. Vplouváme jako první před obrovskou kontejnerovou lodí.... Jsme svázaní opět s druhou plachetnicí.… Proud tam byl tak obrovsky silnej, že mi to doslova vytrhlo kormidelní páku z ruky. Lodě jsme stihli uvázat, a vazáky to vydržely…. Ale silný proud jako v řece tlačil obrovskou silou do mého kormidla, nedalo se narovnat a já se opravdu bál, aby mi v tu chvíli neupadlo…. Proud se postupně uklidňoval…. Za nás byla natáhnutá velká loď pomocí el. vláčku a my se zanedlouho po otevření obrovských vrat a společné fotografii, ocitli s Alyí na Tichém oceáně.
S naším pilotem jsme se rozloučili, dostal mé DVD a Axel a JB ho svezou na jejich lodi,… všechno dopadlo úžasně…. Velký déšť a silná bouřka nás přivítala a my jsme vpluli hned do zátoky vedle Adama a Hany před Panama City a oslavovali jsme velké vítězství.

PACIFIK - PLAVBA POKRAČUJE DÁL


Nyní už jsem několikátý den na druhé straně, zvykám si na pětimetrové odlivy,… dokonce jsem už našel Alyi úplně jinde,…HI. Počítám teď zbylé úspory, zásoby jídla a připravuji sebe i Alyi…. V Panamě jsem nechal opravdu hodně peněz, ale s tím jsem počítal a i díky tomu jsem tu…. Čeká mě nejdelší osamělá etapa mé cesty, 4 700 Nm otevřeným oceánem směr Markézy. Předpokládám dva měsíce plavby, vše podle větru a počasí.
Moc Vás všechny zdravím a děkuji moc všem, kdo se mnou jakkoliv drží….

19. 5. 2014 KPT. Martin Doleček, Panama City, PANAMA
 

FOTO ZDE


 

22.5.2014 11:43

 

Zpět

| Aktuality mořeplavce z České republiky | Fotogalerie KPT Martina Dolečka z Letohradu | Historie a začátky touhy budoucího kapitána na vodu | Nabídka přednášek | Napište kapitánu Martinu Dolečkovi | Odkazy kamarádů Martina Dolečka | Svérázná mořeplavba Martina Dolečka |
FelixNET© design 2010 webmaster